Krásný den knihomolové,
měsíc opět utekl rychlostí blesku a jsem tu znovu s mým měsíčním knižním shrnutím. Co jsem tedy všechno přečetla v posledním měsíci před prázdninami?
Musím říct, že se fakticky stydím. Květen byl pro mě, co se knížek týče, velmi úrodný. No nebudu to zdržovat, přečetla jsem pouze pět knih. Hold sociální život tentokrát vzal za své. Jdu vám ale představit ten svůj zázračný seznam:
První knihou v tomto měsíci byl Kostičas, na který nedávno vyšla recenze, kterou si můžete přečíst na tomto odkaze. Nic o knize prozrazovat nechci, všechno podstatné najdete v článku. Chtěla bych jen podotknout, že to je jediná kniha přečtená za červen, která tu má nějaký článek. Fakt se stydím, ale nebyl čas a potom ani nálada číst a ve druhé řadě psát.
Druhým kouskem, který jsem zvládla přečíst, je Nejtemnější část lesa od autorky Holly Black. Kniha byla pro mne totálním zklamáním. Anotace vypadá opravdu zajímavě a grafické zpracování obálky jistě stojí za pozornost, ale to je tak vše, nad čím se u této knihy pozastavit. Dějová linka měla jistý potenciál, který se ale autorce podařil totálně pohřbít nad prkotinami. V knize se k celkem o nijaké zápletce objevuje homosexualita, která knihu totálně zazdila. Místy se autorka prostě nechala unést. Nejtemnější část lesa bude nejspíš patřit mezi TOP pět nejhorších knih za tento rok. O čem tedy vlastně příběh je?
V lese leží na zemi skleněná rakev a v ní spí chlapec, který má na hlavě rohy a jehož uši jsou špičaté jako nůž...
Hazel žije se svým bratrem Benem ve městě Fairford, kde vedle sebe žijí lidé a kouzelná stvoření přezdívaná Lesní lid. Sjíždějí se sem turisté, aby na vlastní oči spatřili divy pohádkové říše, zejména pak rohatého chlapce. Jenže návštěvníci nevidí nebezpečí, které se zde skrývá.
Hazel a Ben si od pradávna vyprávějí smyšlené příběhy o chlapci ve skleněné rakvi. V jejich vyprávěních je on princem a oni chrabrými rytíři. Namlouvají si, že princ je jiný než ostatní Lesní lidé, kteří uzavírají s lidmi kruté dohody a číhají na turisty ve stínech stromů. Hazel ví, že není možné, že by se rohatý chlapec probudil.
Jenže přesně to se jednoho dne stane….
Celý svět se obrací vzhůru nohama a Hazel musí přijmout roli rytíře, na kterého si kdysi hrála. Je vtažena do víru nové lásky, musí se vyrovnat se zradou a rozhodnout se, na čí straně stojí. Dokáže v této roli obstát?
Moje hodnocení: kniha 1/5, obálka 4,5/5
Další knihou je Dvůr mlhy a hněvu, kterou jsem si přečetla v pdf verzi. Musím říct, že druhý díl byl mnohem lepší než Dvůr trnů a růží. Postavy mi více sedly a celkově autorka zlepšila o něco svůj styl psaní. Pokud se vám první díl líbil, tak ten druhý je skoro nutnost si přečíst. Možná změní vaše názory. Za mě celkem hezké romantické čtení plné akčních momentů a nesmějí chybět velmi pěkné popisy prostředí! (
Feyre přežila střet s Amaranthou a vrátila se na Jarní dvůr. Avšak ani zde nemá klidu, protože ji neustále pronásledují vzpomínky na to, co musela udělat, aby osvobodila Tamlina i jeho lid.
A stejně tak nemůže zapomenout ani na smlouvu s Rhysandem, s kterým má strávit jeden týden v měsíci. Ač je nyní vznešenou vílou, srdce má stále lidské. A navíc si postupně uvědomuje, že na obzoru se objevuje ještě mnohem větší zlo, než jaké kdy zažila. A tak zatímco se snaží vyznat v zákrutech vílího života, zjišťuje, že její role zachránkyně ještě neskončila. Avšak dokáže se vyrovnat s nebezpečím, které se k ní blíží?
Moje hodnocení: kniha 4,5/5, obálka 5/5
Čtvrtou knihou je Devadesátkrát jinak. Takové milé letní odpočinkové čtení, u kterého se zasmějete a které vám připomene, že občas vyjít ze své komfortní zóny není vůbec špatný nápad. Článek ke knize najdete na tomto odkaze.
No a posledním titulem je Mechanický pomeranč, který je považován za skoro klasiku. Napsal ho Anthony Burgess a na svou dobu jde o originální dílo. Příběh se odehrává v Londýně, kde mladý Alex vede malou skupinku teenagerů. Po nocích páchají všelijaká zvěrstva. Při jedné takové akci je chlapec chycen policií a dostává se do vězení. Nechybějí drogy, sexuální násilí a hlavně psychologická stránka věci. Velkým oživením je použití týnského nářečí a pro lepší porozumění nechybí ani slovníček některých výrazů na posledních stránkách. Za mě určitě zajímavá klasika, která si zaslouží pozornost. Je ale možné, že kniha nechytne každého čtenáře.
Moje hodnocení: kniha 3/5, obálka 3/5
Přečetla jsi toho vážně hodně :) Já na čtení neměla minulý měsíc moc čas :) S tvým názorem na Nejtemnější část lesa souhlasím, knihu jsem četla a taky se mi nelíbila i když měla jistý potenciál :)
OdpovědětVymazatUrčitě ale červenec je měsícem, kdy jsi toho přečetla ty více. Já jsem zatím totiž na nule😂🤦. Nestíhám vůbec číst.. To ano, kniha byla pro mne velkým zklamáním. A to jsem si od ní chtěla přečíst The Cruel Prince a asi to radši vzdám už teď 😅
Vymazat